Rozhovor s Helenou Váňovou o tom, proč a hlavně JAK je prospěšné dělat PR také vlastním projektům
Proč je jedním z externích odborných poradců mojí firmy (krom stavařů, energetiků, architektů, rozpočtářů, krajinných architektů, ekonomů atd.) také „píáristka“ Helena Váňová
Tak snadné to je: Když o vašem projektu nebude nikdo vědět, tak vlastně neexistuje. I kdyby stál stovky milionů eur, korun nebo dolarů — to je jedno.
A ví to i v EU.
Proto trvají na tom, že každý projekt musí naplnit tzv. povinnou publicitu. A když jí nesplníte – dostanete sankci. Velkou sankci.
Jenomže háček je v tom, že tzv. povinná publicita stanovuje konkrétní nástroje, díky kterým se všichni dozví, že EU zafinancovala váš projekt a co bylo jeho hlavním cílem. Většinou se jedná o nicneříkající název projektu a jeho velmi dlouhé číslo (máte omezený počet znaků pro toto sdělení).
Nedozvíte se, kdo projekt vymyslel, kdo ho odpracoval a k čemu konkrétně slouží. Kdo jej zrealizoval a proč.
No a co si budem, že?
Dělat si sám PR a reklamu, je podle mého stejně efektivní, jako si sám odoperovat slepé střevo. Proto to skoro nikdo nedělá. Obojí myslím 🙂
A proto “MY MÁME HELENU”
Helena je žena mnoha profesí. Pracovala jako scenáristka a reportérka ve všech našich televizích, napsala stovky článků a několik knih, její hlas jsme mohli slýchat v reklamních spotech nebo tv dabingu. Ač se těch aktivit zdá na jednoho člověka mnoho, ještě se paralelně věnovala /a věnuje/ produkci a PR.
Otázka 1:
Ondřejka: Heleno, Tvá kariéra je směsi,cí scénáristky, žurnalistky, dokumentaristiky v celostátních médiích, ale máš také bohaté zkušenosti také s regionálním rozvojem. Respektive se spoluprací s municipalitou. A já bych dnes ráda zprostředkovala “mým sledujícím” tvé pohledy a inspiraci na tuto oblast. A začnu hned — jak ty osobně vnímáš vztah mezi příběhy lidí, tvorbou projektů a rozvojem regionu?
Helena: Ze zkušenosti vím, že skutečné příběhy táhnou. Vždyť i filmy natočené na základě skutečného příběhu mají větší sledovanost. U knih je to stejné. Vymyslet si totiž můžeme cokoliv, ale teprve příběh založený na reálných základech lidi zaujme. A na tom se dá stavět. V praxi to znamená, že by aktivity regionálního rozvoje měly jít ruku v ruce s potřebami obyvatel daného regionu. Pro koho jiného by se měl kraj rozvíjet, než pro jeho obyvatele…?
Otázka 2:
Ondřejka: Jako expertka na PR jsi pracovala jak pro velmi známé osobnosti, tak i pro lokální a regionální lídry. Jak jsi využila své zkušenosti k tomu, abys jim pomohla? Jsou daleko od Prahy. Jak jsi dokázala posílit viditelnost i jejich lokálních projektů?
Helena: Mou velkou výhodou je skutečnost, že se umím dívat na medializaci z mnoha úhlů. Díky práci v televizních, tištěných a internetových médiích umím psát i natáčet. Navíc dobře vím, jaké požadavky ta která média na článek či reportáž mají. Co potřebují k tomu, aby mohla PR zprávu nebo video zveřejnit. A také zajistit atraktivitu takových příspěvků. Úspěch přece nespočívá jen ve zveřejnění, ale sledovanosti, zájmu čtenářů nebo diváků. Na druhé straně hledím na potřeby zadavatele, v tomto případě starosty obce. Najdu mediálně atraktivní /skutečnou/ informaci z obce či regionu, na kterou PR navážu. A nezáleží na tom, jestli jde o příběh obce či jejího okolí nebo obyvatele. Každé místo má svou mediální atraktivitu. Samozřejmě pomůže, pokud je místo spojeno s nějakou veřejně známou osobností. Její příběh /vhodně podaný/ pak rádi novináři zveřejní.
Otázka 3:
Ondřejka: Existuje nějaký konkrétní projekt, na kterém jsi pracovala, a který byl obzvláště blízký Tvému srdci? Můžeš sdílet, jaký měl přínos, a jak byl přijat veřejností?
Helena: Mému srdci nejbližší jsou projekty spojené se Šumavou. Pracovala jsem pro Svazek šumavských obcí jako celek, ale také pro jednotlivé obce. Nejintimnější vztah mám ke své rodné obci, jíž je Nová Pec. Kdysi to bývala obec plná života, aktivní v kultuře i sportu, fungovala zde řada spolků. Během covidu se lidé izolovali a situace se nezměnila ani po něm. Se starostou Martinem Hrbkem jsme se domluvili na kulturních besedách se známými hosty. Přál si, aby se lidé zase setkávali, povídali si, odreagovali se od všedního života. Stalo se. Obyvatelé se zapojovali do debat, společně s hosty zpívali, někteří se i pustili do tance. Co je ovšem důležité, Novopečtí zůstali i po skončení, a ještě si společně povídali. A protože obec žije z turistického ruchu, napsala jsem články, ve kterých jsem spojila jak dané akce, tak i zajímavosti z Nové Pece a okolí. Fotky herců a zpěváků ve spojení se šumavskou obcí byly pro média zajímavé, a tak se články dostaly do celostátních médií. Videa z akcí jsem pak poskytla internetovým médiím a zveřejněny byly i na sociálních sítích. A mimochodem; sociální sítě jsou obcemi stále ještě podceňovány, což je škoda.
Otázka 4:
Ondřejka: Já osobně se vždy snažím uvést do života – rozuměj sehnat peníze na ty projekty, které jsou smysluplné – to znamená, že mají velký užitek pro lidi. Jak si myslíš, že by měla být komunikace těchto projektů strukturovaná, aby tato hodnota — tedy jejich smysluplnost — byla veřejnosti co nejjasnější?
Helena: To je projekt od projektu jiné. Obecně platí, že lidé nejraději sledují videa nebo fotografie, a tak je dobré projekty představit nejen textem, ale v doprovodu fotogalerie a videa. Najít v záměru projektu nejzajímavější přínos a tuto informaci předat médiím. Jako u čehokoli, na čem záleží, platí rčení Opakování – matka moudrosti. Nelze očekávat, že se strhne lavina zájmu po jednorázové medializaci, byť i v mnoha médiích. Podstatné je také šířit povědomí o projektu z několika úhlů. Každého totiž zaujme jiná informace. Nechci se tady rozepisovat konkrétně, protože jde o moje know how. Navíc, jak už jsem řekla, medializace každého projektu je jiná. A nástrojů ke zviditelnění je celá řada.
Otázka 5:
Ondřejka: Děkuji. Pojďme tedy na další otázku. Povinná publicita projektů financovaných z EU má svá specifická pravidla. Jaký je tvůj názor na tyto normy a myslíš si, že je tento druh PR konkrétního projektu dostatečný pro to, aby veřejnost chápala jejich hodnotu?
Helena: Jako u mnoha aktivit, i tady platí, že je třeba myslet na koncového čtenáře, diváka či posluchače. Zatímco pro úřady a firmy jsou normy potřebné a nepostradatelné, řadovému občanu nic neříkají a zpravidla je tedy ani nečte. Tím pádem by bylo dobré rozlišovat, komu jsou dané informace určeny a jaký přínos by měly mít. Pokud je účelem zasáhnout veřejnost celoplošně, je nutné k “normám” přidat ještě PR projektu samotného.
Otázka 6:
Ondřejka: Máš nějaký tip pro organizace, ale i jednotlivce, jak efektivně využít PR pro zvýšení povědomí o jejich projektech a zároveň si zachovat autenticitu? A nemám na mysli jen ty, které jsou finančně podpořeny veřejnými penězi.
Helena: Jak už jsem zmínila, ideální je propojení vícero druhů medializace. Od internetových, tištěných, rozhlasových po televizní. A každé z těchto médií požaduje jinou formu sdělení. Autenticita je nezbytná, jen je třeba ji zatraktivnit tak, aby byla zajímavá pro toho, koho má oslovit. Někdy je dobré pozvat média přímo do regionů nebo obcí, které chceme zviditelnit. V takovém případě je samozřejmě nezbytné připravit pro zástupce médií konkrétní důvod, proč by měli přijet. Žijeme ve složité /nerada používám výraz těžké/ době. Pozitivně laděné PR má vždy větší zásah než PR založené na negativních zprávách. Ačkoli ty se šíří daleko rychleji, k dobrému výsledku zpravidla nepřispějí. Obecně je nutné mít píáristu, kterého téma osloví, rozumí mu a na projektu pracuje rád. Pokud totiž bere zviditelnění projektu jen jako zdroj obživy, bývá to na jeho práci znát.
Otázka 7:
Ondřejka: Plně souhlasím. A jak vidíš budoucnost regionálního rozvoje ve vztahu ke komunikaci, potažmo PR? Jsou nějaké nové trendy nebo přístupy, které považuješ za zajímavé a bylo by vhodné jim věnovat pozornost?
Helena: Regionální rozvoj se bez cílené komunikace a PR neobejde. Je to stejné jako v každé jiné reklamě. Kdo není vidět, jako by nebyl. Nemůže pak očekávat ani příliv financí do regionu. Pouhá komunikace s úřady už dávno nestačí. A jak už jsem se zmínila, stále je podceňována síla sociálních sítí. Samozřejmě je nutné vybrat vhodnou pro ten konkrétní projekt.
Otázka 8:
Ondřejka: Já osobně věřím, že klíčem k úspěchu je spojení hlubokých odborných znalostí s osobním přístupem. Jaké jsou podle tebe další důležité faktory pro úspěšnou realizaci a propagaci projektů s evropským spolufinancováním?
Helena: Vidím to stejně. Možná bych kromě toho ještě zmínila potřebu transparentních informací. Je důležité, aby lidé dostávali jasné a srozumitelné informace o tom, jak jsou finance využívány, a také – a to především – informace o přínosech projektu pro veřejnost. Transparentnost buduje důvěru a ta pak podporuje zapojení veřejnosti.
Otázka 9:
Ondřejka: Dovolila bych si teď krátké shrnutí. Je jasné, že úspěch PR a reklamy má největším potenciál úspěchu tehdy, svěří-li se do rukou odborníka. Profesionála se zkušenostmi, který posoudí, jak postupovat. Právě proto, že postup nebo forma je u každého projektu jiná, není možné si říct: „Uděláme to jako firma xy, nebo obec vedle, protože těm to pomohlo…“
Helena: Určitě. Správný PR ví, jak tvořit věty, aby zaujaly, jak natočit video nebo nafotit fotodokumentaci. Všechno má svá pravidla, každé médium požaduje něco jiného, každý koncový klient je jiný. Co osloví jednoho, druhého může nechat chladným nebo dokonce popudit. Medializace může pomoci i uškodit. A na to je potřeba myslet především.
Ondřejka: Hezký závěr Heleno. Moc Ti děkuji za rozhovor, a doufám, že nebyl poslední. Asi byl poslední psaný, ale to už trochu předbíhám 😊.
Pokud Vás zajímá více o tomto tématu, můžeme diskutovat pod článkem, nebo se s námi můžete spojit osobně.
Kontakty naleznete v našich profilech zde na LinkedIn a další možnosti, kde se setkat s Helenou je například Instagram, nebo Facebook.
Hezký den
Ondřejka
